září 2010 dovolená v Tatrách

Když páníček vyndal ze šuplíku moji modrou očkovací knížku, tak jsem se pořádně lekl. Snad nejedeme k panu doktorovi? Zase na nějaký píchanec? Tak to snad ne....Ale na druhou stranu mně vrtalo hlavou, proč páníčkové balí s sebou tolik věcí - kufr, batohy, jídlo a také moje věci....Že bychom snad u pana doktora nějaký čas pobývali? To jsem ještě nevěděl, že modrá knížečka i je takovým mým cestovním pasem pro cesty do zahraničí. 

Nasedli jsme do auta a jeli - hróóóózně moc dlouho. Cesta ale ubíhala vcelku rychle, pořád jsem spal. Jenom jsem se vždycky na chvilku probudil a provětral, když jsme někde zastavili. Pak jsme konečně dojeli na místo. Před veliký zelený dům, který strážili dva velcí psi - německá ovčice s českým horským psem. Jak ti se na mě zlobili a štěkali, že jsem přijel na jejich zahradu. Ještě že byli přivázání k boudě, a nemohli mi to vysvětlit moc zblízka. Já jsem ale rychle zaběhl s páníčky do domu a přivítalo mě - ááá háfka. Jaký háfka? Já jsem přece pořádný pes!! Naozaj, pekný miláčik, konstatoval dvojnožec ze zeleného domu. Co říkal? Nějak mu nerozumím...A tak jsem pochopil, že jsme asi v úplně jiném kraji a že prostě něčemu fakt nebudu rozumět.

Ráno jsem si všiml obrovských kopců za barákem...A hned jsme tam několikrát za náš pobyt vyrazili. První den jsme jeli lanovkou na Skalnaté pleso - to jsem fakt byl trošku mimo, seděli s námi nějací dva dvojnožci a furt říkali - Du bist aber sehr nett, das ist wunderbar..a já vůbec nevěděl, jestli je mám teda olízat nebo jestli mi dají něco dobrýho...Pak jsme vylezli ven z lanovky a tam bylo kamenů.. a ty kopce.. ta vejška..a ta zima!! Ale všechno jsem zvládl na jedničku, dokonce jsem byl i na Svišťovce, což je asi 2037 metrů nad mořem..Tam vám byl výhled...

Druhý den jsme vyrazili pro změnu do Pieninského národního parku. Projeli jsme se na lodičkách po řece Dunajec (tam bylo ale kačerů a kachen, všechny jsem musel tedy upozornit, že tady pluje moje loď a že se tady nemají vůbec motat) a navštívili Haligovské skály. Tam vám bylo krásně...A jak jsem se proběhnul..Musel jsem pak celý večer prospat a nabrat síly.

Třetí den opět výlet. Tentokrát do Západních Tater, na Bystrou. Tam se mi moc líbilo, za celou cestu jsme skoro nikoho nepotkali a celý kopec byl jenom můj. Byl tam moc krásný les..a těch vůní...opravdu nádhera. A kolik jsme toho nachodili...páníčkové teda parkrát byli trošku zmatení a nemohli najít cestu, ale mně to vůbec nevadilo...Hlavně že jsem byl na pořádný tůře :).

Čtvrtý den se páníčkové probudili a prý - dnes budeme odpočívat. Tak jsem se tak klidně rozvalil na pelíšku a natáhl nohy a oni najednou se sbalili, mě dali na vodítko a chodili jsme po městech a koukali na nějaký baráky. Celkem to byla nuda a moc jsem si teda nezarelaxoval. To bylo pořád k noze a pozor a sedni a na vodítku a to mě moc nebavilo..A prej odpočínek? Vrátili jsme se a páníčkové říkali, že je bolí nohy více, než z výstupu na Bystrou..Tak nevím, jak si ten odpočinek tedy představovali...

Následující den jsme vstali nějak dříve a čekal nás výstup na národní horu Slovenska - Kriváň. Tam vám bylo lidiček. Se všema jsem se musel pořádně přivítat, když už na ten kopec vylezli, jako já. Docela jsem si to užíval, dvojnožci jsou hrozně pomalí..Zvládnul bych to třikrát, než se oni vyplazí nahoru. Ale je zase fakt, že když jsme se pak vrátili, tak páníčkové ještě šli do cukrárně (už jsem trošku pochytil tu cizí řeč), ale já už chtěl jenom a jenom spát..

To jsem ještě ale nevěděl, co mě čeká poslední den našeho pobytu na Slovensku - no přece Slovenský ráj. Pořád samé skály a řeky a údolí, tam se mi moc líbilo. Ani jsem se nebál na nějakých žebřících, na nějakých mě ale musel páníček nosit, protože bych to asi nezvládl. Ale alespon jsem si v jeho náručí trošku odpočinul.

Další den jsme jeli zpátky do Čech - určitě bych znovu do té jiné země vyrazil. Když už umím tu jejich řeč, tak musíme přece trénovat, abych to nezapomněl - že?? VRR HAFF HAF. 

Takhle krásně tam bylo! :-)